Dva týdny se na Plitvická jezera mohlo za akční cenu

I OBYČEJNÝ LID SI DOPŘÁL NESKUTEČNOU KRÁSU
Během předposledního květnového víkendu nás na sociálních sítích zaplavovalo nebývale velké množství fotek šťastných rodin, pořízených v národním parku Plitvická jezera. Zdálo se, že tam jsou úplně všichni, že vůbec nikdo nezůstal doma. Byl to konec dvoutýdenní propagační akce, kterou bylo oslaveno zpřístupnění parku po dvouměsíční karanténě zapříčiněné epidemií koronaviru. Nejlepší pozvánkou na jedinečný výlet do této nepřekonatelné perly přírody byla přátelská cena vstupenek – pouhých padesát kun za dospělou osobu. Takovou příležitost si ani váš reportér nenechal ujít a přidal se k neskutečnému davu turistů.

Abychom s manželkou byli na vchodu číslo jedna mezi osmou a devátou hodinou, tedy v termínu, na který jsme měli vstupenky, rozhodli jsme se přenocovat někde v blízkosti národního parku. Volba padla na autokemp Korana, pět kilometrů před Plitvicemi, což se ukázalo zásahem do černého. Všechny hosty v obrovském a výborně udržovaném areálu šlo spočítat na prsty, a přesto, že hostů bylo mnohem méně než personálu, byl otevřen i obchod, i hospoda, dokonce i gril. Prošli jsme se po celém kempu, až k řece, a všimli si, že kromě malého počtu návštěvníků je jedinou věcí, která upozorňuje, že není úplně všechno obvyklé, dezinfekční prostředek na každém kroku.
Stejně tak je to v samotném národním parku: Rozestup a dezinfekce u vchodu a při kontrole vstupenek, na elektrické loďce, která krátí obchůzku asi o polovičku, a na řídkých punktech s obchody a restauracemi. Největší odpočinková plocha, prostranná louka Kozjačka draga, ze které v plném turistickém provozu vyplouvají lodě na panoramatickou plavbu jezerem Kozjak, se kolem desáté hodiny, kdy jsme tam dorazili, hemžila turisty. Velká samoobslužná restaurace ještě otevřena nebyla, ale pracoval obchod, kiosk, který také nabízí občerstvení, a prodejna suvenýrů. Nejvíce hostů se usadilo u početných těžkých dřevěných stolů s lavicemi, a rozbalilo to, co měli s sebou. Slunce příjemně hřálo a plání se rozléhalo veselé dětské vřískání. A jakmile se někdo zvedl od stolu, přiběhly tam dvě dívky s rouškami a rukavicemi, všechno přestříkaly dezinfekční tekutinou a utíraly.     
Naprostou většinu návštěvníků činili rodiny s dětmi, hlavně poměrně mladé. Podle akcentu jsme usoudili, že je největší počet turistů z východní Slavonie, Dalmácie a Záhřebu. Za jediné cizince jsme označili par Slovinců, a pro hosty s bosenským akcentem jsme předpokládali, že se po válce přestěhovali do Chorvatska. Na celé trase obchůzky panuje živost, radostné žvatlání, smích a povzdechy údivu, a na každém kroku někdo zastaví proud lidí, aby pořídil fotografii nádherného tyrkysu vodní hladiny nebo ohromující hloubky propasti pod vodopádem.
Na bezvadně upravených pěšinkách se pořad něco dodělává a vylepšuje, a tak jsme i my potkali skupinu dělníků s motorovými pilami. Z cedulí u stezky jsme se dověděli, že se právě procházíme kolem jezera Galovac, hlubokého čtyřiadvacet metrů, o ploše dvanáct a půl hektarů, nacházíme se na 582 metrech nad mořem, nebo kolem Prošćanského jezera, Viru, Milanovce, nebo už kterého z šestnácti velkých a většího počtu menších jezer. Celková plocha areálu, který byl prohlášen národním parkem v roce 1949, a o třicet let později byl zapsán do seznamu světového dědictví UNESCO, obnáší 29 630 hektarů, na procházku si můžete vybrat osm různých tras v délce tří až deseti kilometrů, nebo časově dvě až osm hodin chůze. Nestačí-li vám to, můžete si vybrat některou ze čtyř turistických stezek v okolních lesních areálech, nebo navštívit tři jeskyně.
Vchody do areálu Plitvických jezer jsou dva a z každého vedou čtyři pěší túry se zelenými, nebo oranžovými značkami na trase. Polovina je však v této recesní nabídce zrušená, protože zahrnuje plavbu lodí, kterou nešlo přizpůsobit podmínkám krizového štábu a ústavu pro veřejné zdravotnictví. Místo toho lze pronajat čluny a pádlovat. Tuto možnost si mnozí turisté nenechali ujít.
Na trasách pěších túr se setkáte nejen s překrásnou přírodou, ale i se slavnými dějinami. Pamětní deska akademikovi Gustavu Janečkovi, který byl, jak je to na desce napsáno, rodom Čeh, životom i djelom Hrvat, svědčí, že se o slávu Plitvických jezer zasloužil také jeden „náš“. Farmaceut, chemik a publicista, který se narodil v Konopišti (ČR), v rodině osobního lékaře knížete Lobkovice, a druhou polovinu života prožil v Záhřebu, kde v roce 1929 zemřel. O zvelebení Plitvic, kde vlastnil i první hotel, usiloval prostřednictvím společnosti pro jejich úpravu. Byl jejím spoluzakladatelem, a díky jeho úsilí se Plitvická jezera stala národním parkem.
Desku postavili v roce 2009 „chorvatští Češi“ a pět let předtím dostala pamětní desku na pěší trase kolem jezer i proslulá chorvatská operní zpěvačka Milka Trninová, což také navazuje na příběh Gustava Janečka. M. Trninová uspořádala v roce 1898 představení na počest Nikoly Tesly, a zisk věnovala Janečkově společnosti pro úpravu a zvelebení Plitvických jezer. Za odměnu společnost pojmenovala jejím jménem jeden z nejhezčích vodopádů na celých jezerech.
A v tom je konkurence obrovská. Nádherných vodopádů, peřejí, kaskád, kataraktů a vodních prahů je na téměř třiceti tisících hektarech plochy národního parku nesčetně, a ohlušující hukot padající vody se střídá s tichem nepřehledných jezerních hladin, které porušuje jen ptačí cvrkot nebo kuňkaní žab. Samozřejmě, jen na chvíli, a hned potom vás zase postříkne vřava turistického davu. A ta je nejhlasitější na rozhledně, na které nesčetné množství návštěvníků obdivuje největší atrakce národního parku – Veliki slap (velký vodopád), který je se svými osmasedmdesáti metry největším vodopádem v Chorvatsku.
Po sedmihodinovém namáhavém, náročném a zároveň nádherném výletě aplikace na mobilu ukázala, že jsme vyšlapali 20 225 kroků a že je to patnáct a půl kilometrů a 713 spálených kilokalorií na osobu. A hlavně skvělý pocit požitku z neskutečné krásy nejhezčího a nejnavštěvovanějšího chorvatského národního parku. Nejstaršího také. A trochu lítosti, že jsme tuto jedinečnou příležitost nevyužili ještě aspoň o kapánek více, že jsme se prošli jen polovinou celkové délky pěších stezek. Pro útěchu – ceny vstupenek, které se po dvoutýdenní akci zvýšily, se nevrátily na plný obnos, ale do 18. června budou za devadesát kun. Potom už bude nejdražší vstupné stát tři stovky.      Text a foto M. Pejić

FOTO na facebooku

Read 15 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 27 2020

V Jednotě číslo 27, která vychází 3. července 2020, čtěte:
- Jednota oslavila narozeniny
- Den české kultury a otevřených dveří v Kaptole
- Valné hromady českých besed Sisak a Slavonský Brod
- Dílna Tvořivost nás spojuje v Horním Daruvaru
- Malované lahve Blaženy Veselé
- V Čechách v roce 1945 působila jugoslávská partyzánská brigáda Maršál Tito
- Opustili nás Bohumil Kalenský a Jiřinka Šolcová
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi