Jak to dělají Češi – Přežije-li kultura, přežije národ

NAUČME SE LECČEMU Z ČESKÉ KULTURNÍ SCÉNY, MÍSTO POUHÉHO OČEKÁVÁNÍ ČESKÝCH TURISTŮ
Už dlouho internetem krouží anekdota, v níž Winston Churchill na žádosti, aby snížil podporu kultuře, odpovídá: „A za co jsme tedy bojovali?“ Jde sice o falešnou zprávu, ale britský politik umění skutečně podporoval. V připomínkách o Královské akademii 30. dubna 1938 prohlásil: „Umění je podstatné pro veškerý život národa. Stát má vůči sobě povinnost je udržovat a podporovat.“

Co se týče zachování kultury, přece je mi mnohem milejší a bližší myšlenka, kterou jsem poprvé přečetla před patnácti lety na průčelí pražského muzea Na Kampě: „Přežije-li kultura, přežije národ.“ Jejím autorem je ekonom a sběratel Jan Mládek, který s manželkou Medou Mládkovou utvořil jednu z nejvýznamnějších sbírek českého a středoevropského umění 20. století, v níž jsou zastoupena i díla chorvatských autorů Branka Ružiće, Ivana Kožariće a dalších.  
Česká kultura nesčíslněkrát sdílela osud národa, a umělci usilovali o uchování společnosti, od Jaroslava Haška, který prostřednictvím Dobrého vojáka Švejka znázornil nesmyslnost války a vysmál se militarismu, přes Kafku, který naznačil, co přijde s nastolením totalitních režimů, dále Karla Čapka, který před druhou světovou válkou marně varoval Evropu před nebezpečím  nacismu, Milana Kunderu, který promlouvá o osudu intelektuálů a kultury za komunistické totality, až po Václava Havla, prvního českého prezidenta po rozpadu Československa, jednoho z největších světových politiků, bývalého disidenta a spisovatele.
Proto, ve chvíli, kdy je chorvatská i světová kulturní scéna ohrožená znemožněným působením kvůli pandemii a finanční krizi, která ohrožuje osud mnoha programů i samou existenci prekérních (neplnohodnotných, občasných) pracovníků, je užitečné podívat se na to, jak se se situací vypořádávají Češi.
David Hrbek, vedoucí pedagogického programu ve velmi agilním Muzeu umění Olomouc, popisuje situaci po (první) vlně covid-19 jako poměrně rozpačitou. Vládní rozhodnutí o poměrně rychlém rozvolňování opatření v kontextu ještě stále platných omezení se zdají být nelogické a rozporuplné. Za těchto okolností je velmi složité zorientovat se a plánovat, což je pro nezávislou kulturní scénu velká nevýhoda. Je ještě příliš brzo hodnotit, jak se Vláda a české kulturní společenství vypořádá s následky pandemie, ale už nejméně dva měsíce je jasné, že Vláda postupuje bez plánu, zmateně, a občas zneužívá krizi pro vlastní předvolební kampaň. Situace je vážná pro všechny, kteří působí na kulturním poli – buď jako zaměstnanci státních kulturních institucí, anebo jako svobodní umělci.
Kvůli omezení počtu návštěvníků jsou mnohá divadla na rozpacích, zda by se jim vyplatilo s programy pokračovat. „Co se týče financování kultury, vše je zatím nejasné, prozatím jsme v takovém nepříjemném očekávání,“ pokračuje Hrbek a vysvětluje, že v divadlech a dalších institucích herci i jiní umělci šili roušky pro lékaře a zdravotnický personál, jakož i pro všechny ostatní, kdo je potřebovali. Umělci bezplatně vystupovali prostřednictvím internetu, hudebníci jezdili před domovy pro starší občany a hodinu vyhrávali v improvizovaných podmínkách. Muzea a galerie přestěhovaly na sociální sítě své výstavy s výkladem kustoda, jakož i činnosti pro děti a celé rodiny.
Po vládním rozhodnutí, že není možné pořádat festivaly, došlo k velkým změnám. Největší, prestižní festival Colors of Ostrava informoval, že se letos konat nebude, menší festivaly byly odloženy na podzim. Za uplynulé dva měsíce se organizátoři festivalů, kteří si mimochodem konkurují, sešli a koncipovali platformu, na které společně přežijí, protože pochopili že podpora státu, kterou dostanou (pokud vůbec), bude malá. Středně velká divadla, které stát dotuje, nabízejí svá jeviště malým divadelním institucím.
„V této kritické situaci se projevila nevídaná solidarita a koheze umělců, které takzvané politické elity (včetně prezidenta Miloše Zemana) považují za komiky,“ uvádí Hrbek a zdůrazňuje, že většina českých politiků o kulturu nestojí.
Ale, někteří politikové přesto chápou, že je kultura důležitá, a jak. Například, radní pro kulturu Hlavního města Prahy Hana Třeštíková a vstupenkový portál GoOut spolu vytvořily národní projekt na podporu divadel, koncertních síní, klubů a umělců. Nápad se zrodil po projevu prezidenta Miloše Zemana, v němž nespravedlivě kritizoval české umělce. Diváci poukazovali prostředky na neexistující koncerty a představení. Od 1. dubna do 1. května, kdy se „happening“ konal, si mohli koupit vstupenky na Tanec o ničem, Výstavu o ničem, Party o ničem... Prvního května je mimochodem český Svátek zamilovaných, proto se volbou právě toho data chtělo dát najevo, jak mají Češi rádi své umělce. Svátek zamilovaných se slaví na počest největšího českého básníka Karla Hynka Máchy a jeho básně Máj, čímž se, na rozdíl od komerčního svátku sv. Valentýna, pojí zase – ke kultuře.
„Umělci po celé České republice bojují s krizí způsobenou koronavirem,“ řekla Třeštíková a dodala: „Mnozí z nich aktivně pomáhají ve svých prostředích, i když jsou jejich vlastní příjmy ze dne na den stále na nule.“ Akce byla zprvu zaměřená na soukromé, nezávislé instituce. Daniel Hrbek, ředitel pražského Švandova divadla, vysvětlil, že se instituce jako jeho do projektu nezapojily, protože velká část z jejich příjmů pochází z městských rozpočtů, proto snadněji přežijí těžké období. „Shromážděné prostředky přijdou vhod nezávislé kultuře, se kterou se solidarizujeme,“ uvedl Hrbek. Touto akcí byly zajištěny prostředky pro umělce, zvukaře, scénické a jiné pracovníky.
Všechny tyto příklady poukazují na nutnost solidarity a propojení instituční a nezávislé scény. Partikulární přístup a roztříštěnost, která se často projevuje rozdělením na ty „v chládku“ (uhljebi) a ty ostatní, opravdu nikomu neprospívají. Měli bychom určitě (lépe) poznat českou kulturní scénu a způsob, jakým funguje v tomto „novém (ne)normálním světě“, a méně spoléhat (jen) na české turisty. I když, ti jsou velmi vítáni! A konečně, měli bychom pochopit, že bez kultury jako společenství nepřežijeme, ani přežít nemůžeme!  Text Barbara Vujanovićová, arteist.hr, přel. žp

Read 72 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 27 2020

V Jednotě číslo 27, která vychází 3. července 2020, čtěte:
- Jednota oslavila narozeniny
- Den české kultury a otevřených dveří v Kaptole
- Valné hromady českých besed Sisak a Slavonský Brod
- Dílna Tvořivost nás spojuje v Horním Daruvaru
- Malované lahve Blaženy Veselé
- V Čechách v roce 1945 působila jugoslávská partyzánská brigáda Maršál Tito
- Opustili nás Bohumil Kalenský a Jiřinka Šolcová
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi