Nad obrázky ze školního života

ZAMYŠLENÍ A VÝZVA
Snad není člověka, který si ze školního období neodnesl do života nějaké vzpomínky. Tu dobu nám připomínají také fotografie, které se pořizovaly ke konci školního roku. Kdysi to pro žáky byla velká událost. Toho dne si do školy oblékli nejlepší oblečení...

Při fotografování si mnozí chlapci přáli stát na školních lavicích v poslední řadě, snad aby byli vyšší. Dívky si raději sedly do první řady, podle možnosti co nejblíž k učiteli nebo učitelce.
Stejně tak se pořizovaly fotografie z porad českých učitelů. I nám připomínají dobu školního života. Bohužel nám nic nepoví o učitelské práci. Sami o sobě psát nemohli, a my, pozdější generace, jsme je, řekněme to tak, zanedbali.
Mám před sebou tři vybledlé fotografie, které dnes už nemají velkou hodnotu jen proto, že dnes už je záhadou, kdo je na nich. Nemělo se tak stát, ale stalo se, jen proto, že se nám nepodařilo sepsat celé dějiny českých škol v Chorvatsku.
Byl jsem také učitelem, dokonce 42 let jsem působil v přímé výuce. Velkou část života jsem se věnoval vzdělávání, a proto mám i své názory na učitelské povolání. Ačkoliv jsem nežil v období mezi dvěma světovými válkami, přece dodnes obdivuji výkony tehdejších českých učitelů. Nebýt jich, asimilace Čechů v Chorvatsku by tehdy nebyla zastavená. Učitelská a spolková (besední) práce se prolínaly, jedno bez druhého se neobešlo. Učitel nebyl jen učitelem, ale i besedním funkcionářem, účastnil se všech kulturních a společenských akcí v osadě. Výuku často měli dopoledne a odpoledne, ubytování měli všelijaké, stravovali se někdy u jednotlivých rodin. A večer ještě schůze a zkoušky.
Jeden ze třech vybledlých obrázků je z třicátých let minulého století. Poznávám na něm jen několik tehdejších učitelů. V první řadě jako čtvrtá sedí Slávka Máchová, uprostřed jsou Vojta Režný a Franta Burian a poslední je Žofie Krasková. Možná bych na obrázku mohl poznat ještě Ottu Sobotku, Josefa Knytla a Karla Řeháka, ale je mi líto, že na něm nemohu poznat víc osobností, které bychom klidně mohli pojmenovat nositeli českého kulturního a osvětového života v Chorvatsku v meziválečném období.
Na druhém obrázku, z roku 1952, jsou tehdejší mladší zdejší učitelé, kteří stejně tak pracovali, jako ti v předválečném období. Pravda, byli ochuzeni kvůli tehdejší politice, mezi nimi už nebylo učitelů z Československa. Byly to zdejší kádry, ale cesta k nim také nebyla snadná. O tom poválečném období by se dalo říci, že jsme měli české školy, ale neměli jsme pro ně dostatek učitelů. Škoda, že nemáme dějiny českých škol, mohlo by to také znamenat, že nás ani nezajímá, jak tomu kdysi bylo.
Na obrázku jsou: Jaroslav Šeba, Zdenko Šmejkal, Vladimír Řehák, ???, Rudolf Koutník a Svatopluk Kozák (sedí); Jarmila Bílková, Melita Ptáčková, Josef Vlastník (osvětový poradce), prof. Franta Burian, Irena Zbožínková a Anastázie Fenrichová. Snad tu jednu učitelku, kterou jsem neuvedl, někdo z čtenářů pozná, a tak se alespoň budeme moci uspokojit tím, že alespoň jejich jména nebudou zapomenutá.
Na třetím obrázku jsou maturanti České základní školy v Daruvaru v roce 1951 a prof. Josef Kubíček, který se v roce 1954 po otevření gymnázia v Daruvaru stal jeho prvním ředitelem. Zaznamenat jména všech žáků na obrázku by byla práce náročná, ale zajímavá, protože se mnozí z nich stali významnými osobnostmi ve svém prostředí, dokonce si později někteří vybrali učitelské povolání. Na druhé straně obrázku je zapsáno 36 jmen žáků na obrázku, což by starším čtenářům mohlo pomoci při určování, komu patří které jméno. Pokud se tak nestane, v ne tak daleké budoucnosti ani tato fotografie nebude mít žádnou hodnotu.
Jména žáků jsou: Novák, Jaroslav Adlaf, Adolf Smola, Jaroslav Sakař, Jindřich Vampula, Karel Jindra, Antun Rájek, Bohumil Živanský, Miroslav Čuchnil, Jaroslav Frank, Zvonko Hojka, Viktor Brož, Alois Hlaváček, Zvonko Rožić, Franjo Kocman, Miro Janota, Štefa Janotová, Věra Klíglová, Věnceslav Jandík, Liduška Novosadová, Fanynka Klíglova, Petráňova, Liduška Terešáková, Otylka Kohoutová, Radmila Vrabcová, Koláčkova, Mira Částková, Tonička Doležalová, Božena Myslivečková, Josefka Hrochová, Emila Majvaldová, Zdenka Kuchařová, Vaňková, Blaženka Vlková, Jarošová.
Místo závěru bych všem učitelům a žákům popřál krásné prázdniny a hodně odpočinku před nastávajícím školním rokem. Obávám se, že ani příští školní rok nebude takový, jaký bychom si přáli. Text Václav Herout

Read 24 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 42 2020

V Jednotě číslo 42, která vychází 24. října 2020, čtěte:
- Ve Virovitici se konaly Dozvuky 18. jarních tonů Jana Vlašimského
- Školní rada jednala o přizpůsobování výuky krizovým opatřením
- Světová výstava děl Alfonsa Muchy
- Představujeme Bruna Táborského z Daruvaru
- Do Jazveniku za vedoucí taneční skupiny Vlastou Kokićovou
- Kamencové jezero – světová rarita
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi