Nejkratší lanová dráha na světě

ZÁHŘEBSKÁ LANOVKA USPINJAČA (S TROCHOU PŘIROVNÁNÍ K PRAŽSKÉ LANOVCE NA PETŘÍN)
Záhřebská lanovka je známá, jako nejkratší lanová dráha na světě, která slouží k přepravě cestujících. Jde o historickou lanovku, tu ve středu města, chráněnou kulturní památku, ne o tu, která snad někdy bude přepravovat cestující na Záhřebskou horu Medvednici a její vrchol Sljeme.

Trať záhřebské lanovky je dlouhá pouhých 66 metrů a jízda dnes trvá 64 vteřiny (zatímco kdysi trvala i méně než minutu). Lanovka je nejznámějším spojením mezi záhřebským Dolním a Horním městem. Dolní stanice je v Tomićově ulici, která navazuje na hlavní záhřebskou tepnu Ilici a horní stanice je na Strossmayerově promenádě (Strossmayerovo šetalište) přímo pod historickou věži Lotrščak. Záhřebská lanovka je nejstarší a nejbezpečnější prostředek veřejné dopravy v chorvatském hlavním městě. Je o rok starší než koňská tramvaj a nikdy neměla pro cestující žádnou, ani nejmenší nehodu.
Přestože je nejkratší, záhřebská lanovka – známá všeobecně jako Uspinjača, je spolu se záhřebskou katedrálou, nejčastějším motivem na pohlednicích, v turistických materiálech a na suvenýrech.
Iniciátorem stavby záhřebské lanovky byl osijecký podnikatel D. W. Klein. Ten přepočítával chodce, kteří chodili nahoru a dolu po 165 schodech, které spojovaly Horní a Dolní záhřebské město a na základě toho přišel k závěru, že by stavba lanovky byla profitabilní investice.
Kabiny i další části stroje lanovky byly objednány u známé maďarské společnosti Ganz, která kvůli Kleinovým finančním problémům převzala vlastnictví lanovky dva roky po jejím oficiálním otevření. Čtyřicet let po zahájení stavby (jak bylo napsáno ve smlouvě mezi městem a Kleinem) se lanovka stala majetkem města Záhřebu.
Původně měla záhřebská lanovka parní pohon, který byl v roce 1934 nahrazen elektrickým. Pár dalších technických údajů o záhřebské lanovce: překonávaný výškový rozdíl 30,5 m, sklon dráhy 52 procent, průměr ocelového lana 22 mm, rozchod kolejnic 1,2 m, výkon motoru 37 KW, rychlost jízdy 1,5m/s, kapacita kabiny 28 dospělých cestujících.
Co mají společného záhřebská a pražská lanovka, nebo v čem se liší?
Obě lanovky zahájily provoz přibližně ve stejnou dobu – úředně záhřebská dříve než pražská, avšak chyba lávky! Záhřebská začala provozovat 8. října 1890, kdežto pražská 25. července 1891. Záhřebská však začala s převozem cestujících až 23. dubna 1893. Rozhodnutí o tom, která je lanovka tedy starší, nechám na čtenářích. Pražská se vystavěla v rekordním čase (kvůli Jubilejní zemské výstavě v Praze v roce 1891), záhřebská se stavěla pouze od zahájení prací 6. května 1889, tedy také krátkou dobu, počítáme-li úřední puštění do provozu, do skutečného zahájení přepravy cestujících o něco déle.
Obě lanovky mají něco společného s Eiffelovou věží v Paříži. O pražské víme, že se stavěla zároveň s šedesátimetrovou kopií věže Eiffelovy, která je dominantou Petřínu doposud, den zahájení prací na záhřebské, 6. května 1889, koliduje s datem, kdy byla v Paříži pro návštěvníky otevřena Eiffelova věž.  
Zatímco Pražané se na lanovku a zpřístupnění Petřína od začátku těšili, v Záhřebu, jako většina novinek v tomto městě, vyvolalo oznámení stavby lanovky vzpouru a odpor některých občanů.
I záhřebská i pražská lanovka jezdí současně každých 10 minut. Tu záhřebskou si dokonce můžete pronajat privátně na jednu hodinu za 3 000 kun (bez DPH – u nás PDV), zatímco jsem se o pražské takového něco nedověděla. Vozy záhřebské měly od začátku dvě části nebo oddělení, první a druhé třídy. První třída, pro kterou byla jízdenka dražší, byla na konci kabiny, odkud byl dobrý výhled. Charakteristická modrá barva vozů záhřebské lanovky je jednou z jejich rozpoznávacích značek a tou se pyšní od generálního remontu v roce 1947, zatímco pražská na Petřín je známá podle zeleno-bílé barvy vozů.
Vzpomínáme na dlouhodobá, osmnáctí až dvacetiletá přerušení provozu pražské lanovky na Petřín. Záhřebská měla též časté poruchy, obzvlášť v době, kdy měla parní pohon. Tehdy ji Záhřebané často nazývali Zapinjača namísto Uspinjača, avšak přerušení provozu byla krátkodobá. Na konci třicátých let minulého století nejezdila devět měsíců kvůli přestavbě a obnově. K nejdelšímu přerušení provozu došlo o čtyřicet let později, od konce roku 1969 do poloviny roku 1974, tedy na čtyři a půl roky, a to také kvůli rekonstrukci, ale i kvůli finančním problémům. Důkladnou rekonstrukcí prošla i v roce 2005, v předvečer svého 115. výročí. V novější době nebyla v provozu začátkem roku 2015 kvůli poškození jednoho závaží. Zastavení provozu kvůli pravidelnému remontu se v Praze odehrává na jaře i na podzim, v Záhřebu jednou ročně a trvá dva až tři týdny.
Záhřebská lanovka je turistickou atrakcí, ale i praktickým řešením spojení dvou částí města. Nalézá se v samém středu města, nedaleko hlavního záhřebského náměstí, a byla by škoda nechat si při návštěvě chorvatského hlavního města ujít zážitek a pohled na město, který sice trvá jen minutu, ale oba jsou nezapomenutelné.
Text a foto Sněžka Hercegová

Read 5 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 46 2020

V Jednotě číslo 46, která vychází 21. listopadu 2020, čtěte:
- Práce s krajany byla moje dominantní činnost, říká velvyslanec Vladimír Zavázal
- Záhřeb dostal park Marie Růžičkové Strozziové
- Daruvarská česká škola oslavila Měsíc školních knihoven
- Končenická dechová hudba oslavuje čtyřicetiny
- Podivuhodné stěhování ptáků
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

 

<!-- [if gte mso 9]> <w:LsdException Locked="f

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi