400 let od bitvy na Bílé hoře

ZLOMOVÁ EPOCHA EVROPSKÝCH DĚJIN
O víkendu 19. a 20. září tohoto roku se na Bílou horu u Letohrádku Hvězda v Praze opět sjeli vojáci – tentokrát šlo o připomenutí 400letého výročí bitvy na Bílé hoře. Odehrála se zde rekonstrukce historických událostí, které se účastnilo několik stovek aktérů, někteří i s rodinami, nocovali celý víkend na rozlehlém stanovém táboře hned u bojiště, vařili si na ohni a většinou jedli z dobových nádob.

Historičtí šermíři a historické spolky z celé republiky využili posledních dnů před zákazem shromažďování a dalších hygienických opatření k nezapomenutelné dobové rekonstrukci historických událostí, které v novověkých dějinách Českých zemí vyvolaly první a pravděpodobně nejpočetnější český exil a změnily tak život desetitisícům českých rodin.
V bitvě na Bílé hoře, která se odehrála 8. listopadu 1620, potlačila vojska habsburského císaře Ferdinanda II. povstání českých nekatolických stavů. Bitvě předcházela v roce 1618 pražská defenestrace. Zástupci stavů tehdy vyhodili místodržící z okna Pražského hradu. Začal tak 30 let trvající celoevropský konflikt, v němž se střetly katolické a protestantské země. Po skončení války se české země staly téměř na 300 let součástí habsburské monarchie.
Co předcházelo událostem na Bílé hoře? Již od vlády císaře Rudolfa II. se čeští evangeličtí šlechtici snažili prosadit a uzákonit náboženskou svobodu. Rudolf II. s ní nakonec v roce 1609 musel souhlasit. Po jeho smrti ji však jeho nástupci nerespektovali. To vedlo ke stavovskému povstání, jeho cílem bylo zabránit nejsilnější dynastii v Evropě – Habsburkům – v pokračování kralování v Čechách. Stavy, tedy generálním sněmem Koruny české, byl zvolen nový český král protestant Fridrich Falcký a nároky na trůn Habsburka Ferdinanda II. byly odmítnuty. Stavovské povstání proti Habsburkům a jejich politice absolutismu a rekatolizace trvalo dva a půl roku. Začalo defenestrací pražských místodržících v květnu 1618, skončilo po spletitém vývoji vojenským debaklem na Bílé hoře v listopadu 1620. Bílá hora byla totální katastrofou politickou i vojenskou, během jedny a půl hodiny padly českým protestantským stavům všechny naděje. Málo odhodlanou armádu, z větší části koupenou a špatně placenou, nemotivovanou, vedl mladý, nezkušený panovník, který nezískal na svou stranu evropské spojence a v kritickém okamžiku bitvy nebyl ani přítomen u vojska, také velitelé z řad stavovské šlechty v kritickém okamžiku bitvy a při ústupu českého vojska zklamali. Následovala odveta vítězů, která byla krutá: 27 hrdelních trestů, konfiskace majetku, konec stavovské monarchie, zavedení absolutismu, rekatolizace a konečně tisíce Čechů nucených opustit České země.
Protože se jednalo o osudový mezník našich dějin, tak i v době koronakrize a přísných hygienických opatření je od 28. října (výročí vzniku republiky Československé) do výročí Bílé hory na pražském Staroměstském náměstí k vidění ojedinělá výstava Bílá hora 1620 – Osudový mezník našich dějin. Projekt je realizován s ohledem na pandemii jako streetová výstava, kterou si návštěvníci mohou prohlédnout venku, ale pro zájemce je spuštěna i online verze.
„Díky této výstavě v ulicích Prahy si můžeme připomenout 400. výročí bitvy na Bílé hoře. Na výstavních panelech se mohou návštěvníci seznámit s uceleným pohledem nejen na bitvu samotnou, ale i na události, které jí předcházely. Bitva na Bílé hoře je bezesporu významným mezníkem a důležitou součástí našich dějin a považuji za velmi přínosné si tyto události připomínat,“ řekl pražský primátor Zdeněk Hřib pro Pražský deník.
Období raného novověku se mimo jiné věnuje prof. PhDr. Ivo Barteček, CSc. z Univerzity Palackého v Olomouci, s nímž jste se mohli v Daruvaru při různých příležitostech potkat, neboť se celoživotně věnuje problematice Čechů ve světě a příběhy mnoha z nich začínají právě po Bílé hoře. Ivo Barteček sám sebe považuje za žáka českého historika Josefa Polišenského, který zasvětil českému stavovskému povstání, které bitva na Bílé hoře ukončila, respektive třicetileté válce, kterou tyto události započaly, celý svůj profesní život. Profesor Polišenský propojil české události s mezinárodním kontextem, odhalil souvislosti mezi událostmi v Praze a anglickým královským dvorem, vždyť českou královnou, která po bitvě na Bílé hoře musela utéci z Prahy (spolu se svým manželem „zimním králem Fridrichem Falckým“) byla dcera anglického krále Jakuba. Věnoval se také životu nejznámějšího z českých pobělohorských emigrantů Janu Amosu Komenskému, který ho spojil s dějinami bojů Svobodného Nizozemí za samostatnost.
Bitva na Bílé hoře, díky jeho zásluze, tak již není vnímána jako událost spojená pouze s dějinami Českých zemí, ale jako událost, která má silný politicko-diplomatický dosah do dějin většiny států Evropy.  V tomto duchu o dobových událostech přemýšlí i celá generace soudobých českých historiků, mezi nimiž je třeba na prvním místě jmenovat dalšího balkanistu, historika a přítele krajanů z Daruvaru prof. PhDr. Jaroslava Pánka, DrSc. z Historického ústavu Akademie věd České republiky. Pro Pánka je třeba za českou „rebélií“ proti Habsburkům, která byla Bílou horou ukončena, vidět vnitřní obsah této zlomové epochy evropských dějin, který zůstává ve stínu bělohorské katastrofy, a proto za nejdůležitější událost té doby profesor Pánek považuje přijetí tzv. České konfederace – nové ústavy českého státu – 31. července 1619, přijetím první ústavy pro české království totiž vyvrcholilo české politické a právní myšlení raného novověku. Bohužel po Bílé hoře šla tato vniveč a naše země se dostaly opět pod nadvládu absolutistické habsburské monarchie a místo náboženské svobody jejich lid prošel násilnou rekatolizací. Na https://www.youtube.com/watch?v=kKmH-7X7Sg0 YouTuBe můžeme více vyslechnout v přednášce: Jaroslav Pánek: Bílá hora – naděje, pád a odpovědnost politiků, kterou se snaží Učená společnost ČR i v době pandemie přiblížit veřejnosti jak význam bitvy na Bílé hoře, tak aktuální práci významných českých historiků, kteří přišli o možnost svých přednášek na vysokých školách. Stojí za poslech.    Připravila Andrea Preissová Krejčí

Read 9 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 46 2020

V Jednotě číslo 46, která vychází 21. listopadu 2020, čtěte:
- Práce s krajany byla moje dominantní činnost, říká velvyslanec Vladimír Zavázal
- Záhřeb dostal park Marie Růžičkové Strozziové
- Daruvarská česká škola oslavila Měsíc školních knihoven
- Končenická dechová hudba oslavuje čtyřicetiny
- Podivuhodné stěhování ptáků
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

 

<!-- [if gte mso 9]> <w:LsdException Locked="f

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi