S místopředsedkyní tréglavské Besedy Blaženkou Pankasovou

  • Posted on:  středa, 16 prosinec 2020 00:00

JEDNA Z NEJAKTIVNĚJŠÍCH VE SPOLKU
Od bývalé předsedkyně České besedy Tréglava Alenky Havelkové jsme se dozvěděli, že se bez Blaženky Pankasové, nynější místopředsedkyně Besedy, neobejde snad žádná akce. Popsala ji jako vynikající hlavní kuchařku na svatbách, švadlenu, která je vždy po ruce, když Beseda něco potřebuje, nechybí na stánku, kde se na kamnech pečou vynikající bramborové placky. „Má totiž recept na perfektní těsto od své babičky Anny Sedláčkové,“ dozvěděli jsme se o této rodačce z Tréglavy, která už ale třicet let žije v Hrubečném Poli.

Když jsme se s paní Pankasovou sešli, řekla nám, že celý život pracovala na stáncích Tisak v Hrubečném Poli a Daruvaru, snad proto ji zná hodně lidí.
„Jsem rodáčka z Tréglavy a často tam jezdím k synovci Alenu Sedláčkovi. Kromě zpěvu a divadla jsem se zapojila i do sekce řemesel a kuchařské skupiny. Kromě toho ráda šiju nejen pro Besedu. Starám se o zahrádku, ráda cestuju. Zajedu si k moři, do Německa, Čech. Předloni a vloni jsme tam hráli divadlo,“ řekla nám paní Blaženka, která je dva roky v důchodu. „S manželem Ivicou, který pracuje ve firmě Tisak jako řidič, žijeme v bytě v Hrubečném Poli. Občas si zajedu k synovi Robertovi do Orlovce. Je zaměstnaný ve firmě Hrvatske ceste, naše snacha Mihaela je prodavačkou ve Sparu. Mají tři syny, naše vnuky – Kristijana, Luku a Ivana.“ Dozvěděli jsme také, že jejich předkové pocházejí z Moravy.
Rádost z písniček
„Já hodně ráda zpívám, a to odmala. V Besedě jsem začala zpívat v r. 2003. Jedno období jsem s tím musela z rodinných důvodů přestat, ale pak jsem se znovu zapojila. Jsem ráda. Stala jsem se i vedoucí pěvecké skupiny Šumaři, kterou přede mnou vedla moje švagrová Pavlínka Sedláčková.
Slova starých českých písniček nám připravuje teta Marjánka Sedláčková. Její babička nám kdysi vozila texty českých písniček z Prahy. Pro naše ochotníky píše i hry, v nichž si také často zahraju. Někdy si je najdeme na internetu. Ve skupině nás je 17 až 18, zpívají v ní ženy i muži. Já osobně mám nejraději veselé písničky, které zahřejí u srdíčka. V naší vsi pečujeme o písničky našich předků, které jsou většinou veselé.
U nás v Tréglavě se vloni poprvé konaly Zpěvánky. Připravovali je převážně členky pěvecké skupina. Nikdo nevěřil, že se do našeho malinkatého domečku vejde 200 hostů z krajanských sborů, ale vešli se a my se o ně dobře postarali. O zasedací pořádek jsem se postarala já – nebyl to lehký úkol. Všichni jsme z přehlídky měli radost a myslím si, že i hosté se dobře bavili. Můj domácí likér z višní a máty všem moc chutnal, proto jsem si dala za úkol, že ho příště přinesu víc, alespoň pět litrů.“
Divadlo bez letošní přehlídky
„Letošní komedii Karbaníci v hospodě napsala Zlata Dostálová ze vsi Mali Rastovac ve spolupráci s námi, divadelními ochotníky. Připravovali jsme ji na letošní divadelní přehlídku v Lipovci, která se ale kvůli koroně nekonala, takže ji sehrajeme v příštím roce. Scénka z letošního premiérového divadla je pravdivá a stala se dědovi Alenky Havelkové. On šel prodat prasnici s prasátky, a to co za ně dostal, nakonec utratil a propil. V jedné scénce jsem ho (byl to můj divadelní manžel) klepla, až mu spadly kalhoty. Všichni se tomu smáli, ale já musela zůstat vážná, a to nebylo lehké.
Naše divadelní skupina je výborná parta a na zkouškách se dobře bavíme i zasmějeme, proto na ně ráda chodím. Divadla jsem hrála už jako čtrnáctiletá ve škole. Také moje neteř Vera Menčíková (dcera mé sestry Marjánky Čavićové z Polan), jde v mých šlépějích a hraje divadla v České besedě Horní Daruvar. Má ráda, stejně jako já, komedie a taky pracuje na Tisku.“
Letošní Vánoce
„Vánoce mám ráda, letos budou ale trochu jiné než dříve – koronavirové. Nikam nesmíme, nikoho nemůžeme pozvat, ani přichystat žádnou oslavu v Besedě, takže je oslavíme jen v kruhu rodiny. Naše Vánoce budou jako u každého jiného. Pod stromeček dáváme dárky pro děti. My dospělí si myslíme, že dárky nejsou to nejdůležitější. To je zdraví! Stromek je většinou živá borovička. Svěží stromek krásně voní, umělé nemáme rádi. Zdobíme ho tradičně ozdobami a lampičkami. K výzdobě domu využívám betlém, ale i vánoční hvězdu. Jednou jsem ji měla šest let a každý rok mi na Vánoce vykvetla. Není jednoduché se o ni starat.
Na Štědrý večer se u nás večeří ryba, většinou máme kapra s bramborovým salátem a cibulí, ten den postíme a nejíme maso. Na Vánoce jíme sele z rožně – pečenici s fazolovým salátem a křenem a posloucháme vánoční písně a koledy. To je u nás tradice. O Vánocích se u nás sejde celá moje rodina. Máme štěstí, že všichni žijí v Tréglavě. Musím říci, že se korona u nás ještě neobjevila.“
Vánoční zvyky mého dětství
„Když jsem byla malá, na Štědrý den jsme jedli během dne vdolky upečené v chlebovce a kompot ze sliv a hrušek, večer rybu, většinou kapra s bramborovým salátem. Postili jsme. Maminka v ten den pekla štědrovku. To byl slaný chléb, který můj tatínek dával rozkrájený dobytku pro zdraví a plodnost a také, aby zvířata byla chráněna před zlem. Pár kousků hodil i do studně, abychom v příštím roce měli dostatek vody. Pár kostek štědrovky dal i k plotu. Věřilo se, že když v tom okamžiku zaštěká pes, na tu stranu odkud se štěkot slyší, se dívka z domu vdá. Ještě si vzpomínám, že maminka dávala pod ubrus slámu ve tvaru kříže. Před večeří jsme se pomodlili a chodili na půlnočku. Chodíme na ni i nyní, ale letos kvůli koronaviru nemůžeme. Maminka dávala pod stůl kopaňku se slámou a na ní nasypala zrní pšenice, oříšky, cibuli a česnek, aby bylo v příštím roce dostatek úrody. Samozřejmostí bylo rozkrajovat jablka. Když tam byl křížek, znamenalo to, že do roka z rodiny někdo zemře, když tam byla hvězdička, tak ten, co ho rozkrojil, bude mít štěstí. Rozkrajování jablek děláme i nyní, ostatní zvyky už ale vymizely. Na sv. Štěpána jsme šli po vsi koledovat a zpívali jsme koledy.“
Z cukroví nejoblíbenější Mađarica
„V naší rodině se nejvíc pečou medvědí pracny šape, hvězdičky, rohlíčky a oplatky. Každoročně upeču asi sedm kilogramů cukroví, a to pět až sedm druhů. Snad nejoblíbenější je mađarica (viz recept). Něco sníme, něco rozdělíme známým a sousedům – takový je u nás ve vsi zvyk.
Bojíme se, co nám letošní vánoční a novoroční svátky přinesou a doufáme, že příští budou už bez korony.“ Text A. Raisová, foto ar a archiv

madaricaMađarica
Těsto: 600 g hladké mouky, 100 g cukru, 100 g sádla, lžička jedlé sody (soda bikarbona), 1 vejce, 2 dl mléka
Ze surovin vymísíme měkčí těsto, z něho vyválíme pět placek, které pečeme asi 5 minut při 180 °C.
Krém: 1 l mléka, 500 g cukru, 11 lžic hladké mouky, 2 lžíce kakaa, 100 g čokolády,
250 g margarinu
Ze surovin uvaříme krém, který teplý namažeme na placky. Vše zatížíme a druhý den polijeme čokoládovou polevou. Dělám ji ze 100 g čokolády a 100 g margarinu.

Read 59 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 10 2021

V Jednotě číslo 10, která vychází 6. března 2021, čtěte:
- Přehlídka divadel bude až na podzim, rozhodla divadelní rada
- Česká beseda Záhřebského županství dostala nový prostor
- Správní výbor daruvarské Besedy jednal o nadcházejících akcích
- Vztahy Čechů a Chorvatů z pohledu venezuelské studentky
- Setkání s krajanským učitelem a cestovatelem Vladimirem Ivićem
- Představujeme majitele pily Marka Nováka
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi