JAKO DÍTĚ JSEM V JEDNOTĚ ŤUKALA NA MAŠINU
V roce, kdy si připomínáme sedm desetiletí vycházení časopisu Jednota pod tímto jménem a půl století samostatné vydavatelské instituce, je dobrý okamžik vzpomenout na lidi, kteří v ní pracovali. Jedním z nich byl novinář Mirko Grabar, na kterého si daruvarští krajané pamatují především jako na výborného divadelního ochotníka. Obnovit vzpomínku na někdejšího zaměstnance Jednoty nám pomohla jeho dcera Blanka Čeprnjová:

STŘÍPKY ZE ŽIVOTA KRAJANSKÉ KUCHAŘKY

„Věruška Muhvićová, jedna z členek malé Besedy v Garešnici s necelými šedesáti členy, nechybí snad na žádné akci. „Peče pečivo a cukrovinky, je činná v divadelní sekci, ráda zpívá a tančí...“ chválil jí předseda Besedy Slávek Vojta. To byl důvod, proč jsme se za ní jednoho dne rozjeli.

Největší smutek z letošních zmoklých Dožínek měli krajané v těch Českých besedách, které chystaly alegorické vozy. Ty se po přesunutí celého programu do sportovní haly před diváky vůbec nedostaly. Z této, pro ně smutné události, se však vyklubalo i něco hezkého – celá řada veselých „odstrojovaní“ vozů.

Před jedenáctou hodinou v neděli dopoledne vykouklo sluníčko. Alespoň v Daruvaru. Nevím, jestli i v Mezurači a Kutině, kde uplynulé dva dny, bohužel, nepřetržitě pršelo. Letošní dvoudenní Dožínkové slavnosti 15. a 16. července zaplavoval neustávající déšť, lomcovaly jimi nepříjemné nárazy větru a zastírala je hrozivá tmavá mračna.

Mezi poměrně velké množství akcí, které se na letošních Dožínkách konaly poprvé, patří i ukázka tradičních žní – všech žňových prací od ručního sekání obilí až k pečení chleba a buchet a zpěv po úspěšné sklizni úrody.

KAŽDÝ NÁROD MÁ SVÉ TRADICE
Anna Vodvárková, dlouholetá aktivní členka a předsedkyně historické rady Svazu Čechů zahájila 16. července sobotní dožínkový den výstavami Češi v Chorvatsku – krajanský kulturní rok a Všechny naše Dožínky.